Popis
Bazilika San Pietro in Vincoli stojí na pahorku Oppio, ve čtvrti Monti v Římě. Je slavná dvěma věcmi: chová řetězy svatého Petra a je v ní hrob papeže Julia II. s Michelangelovým Mojžíšem.
Mojžíš sedí uprostřed pomníku, v pravém rameni příčné lodi, vysoký dva metry třicet pět. Vousy mu stékají na prsa, tělo se prudce stáčí. Podle legendy ho Michelangelo udeřil kladivem do kolena: „Proč nemluvíš?”.
Rohy na čele vznikly z omylu: Michelangelo četl jako rohy to, co mělo být v hebrejském textu paprsky světla. Pětadvacet let po dokončení otočil soše hlavu, možná aby odvrátil pohled od řetězů.
Mojžíš je jen jeden kus hrobky menší, než se snilo. Papež Julius II. v roce 1505 objednal pomník s více než čtyřiceti sochami. Projekt se měnil šestkrát, Michelangelo mluvil o „tragédii hrobky” a nakonec bylo soch sedm.
Pak jsou tu řetězy svatého Petra, pod hlavním oltářem, v relikviáři s pozlacenými bronzovými dvířky z roku 1477. Podle tradice se řetězy přivezené z Jeruzaléma po přiblížení k těm z římského žaláře slily dohromady.
Kostel si přála císařovna Eudoxie, která ho nechala stavět od roku 432: proto se mu říká také Eudoxiina bazilika. Vysvěcen byl v roce 439. Uvnitř dělí prostor na tři lodě dvacet dórských sloupů z řeckého mramoru.
Na stropě vyniká freska Giovanniho Battisty Parodiho z roku 1706 se zázrakem řetězů. Blízko vchodu je hrob florentských malířů Antonia a Piera del Pollaiolo.
V kryptě pod oltářem je uložen sarkofág sedmi bratří Makabejských, mučedníků ze 2. století př. n. l., které ctí i křesťané. Byl nalezen v roce 1876 při pracích na presbytáři.
Mojžíš sedí uprostřed pomníku, v pravém rameni příčné lodi, vysoký dva metry třicet pět. Vousy mu stékají na prsa, tělo se prudce stáčí. Podle legendy ho Michelangelo udeřil kladivem do kolena: „Proč nemluvíš?”.
Rohy na čele vznikly z omylu: Michelangelo četl jako rohy to, co mělo být v hebrejském textu paprsky světla. Pětadvacet let po dokončení otočil soše hlavu, možná aby odvrátil pohled od řetězů.
Mojžíš je jen jeden kus hrobky menší, než se snilo. Papež Julius II. v roce 1505 objednal pomník s více než čtyřiceti sochami. Projekt se měnil šestkrát, Michelangelo mluvil o „tragédii hrobky” a nakonec bylo soch sedm.
Pak jsou tu řetězy svatého Petra, pod hlavním oltářem, v relikviáři s pozlacenými bronzovými dvířky z roku 1477. Podle tradice se řetězy přivezené z Jeruzaléma po přiblížení k těm z římského žaláře slily dohromady.
Kostel si přála císařovna Eudoxie, která ho nechala stavět od roku 432: proto se mu říká také Eudoxiina bazilika. Vysvěcen byl v roce 439. Uvnitř dělí prostor na tři lodě dvacet dórských sloupů z řeckého mramoru.
Na stropě vyniká freska Giovanniho Battisty Parodiho z roku 1706 se zázrakem řetězů. Blízko vchodu je hrob florentských malířů Antonia a Piera del Pollaiolo.
V kryptě pod oltářem je uložen sarkofág sedmi bratří Makabejských, mučedníků ze 2. století př. n. l., které ctí i křesťané. Byl nalezen v roce 1876 při pracích na presbytáři.