Popis
Campo de' Fiori je jedno z nejživějších náměstí v centru Říma, mezi piazza Navona a Palazzo Farnese: ve dne tržiště pod širým nebem, večer hospůdky plné mladých, uprostřed tmavá socha Giordana Bruna. Je to jediné historické římské náměstí bez kostela.
Trh se tu koná od roku 1869, kdy byl přenesen z piazza Navona: dřevěné stánky a velké slunečníky chránící zboží, v lidové atmosféře, která na fotografiích z 19. století vypadá skoro stejně. Film „Campo de' fiori” z roku 1943 s Annou Magnaniovou a Aldem Fabrizim se odehrává právě mezi těmito stánky.
Uprostřed se zdvihá pomník Giordana Bruna od Ettora Ferrariho: filozof a dominikánský mnich z bronzu, přesně na místě, kde byl upálen. Vedle je kašna Terrina, kopie té, která kdysi stála uprostřed náměstí.
Dnešní podobu získalo náměstí až po roce 1858, kdy byly zbourány domy na severní straně. Na rohu s via dei Cappellari přežívá Locanda del Gallo, která patřila Vannozze Cattanei; pár kroků odtud se otevírají piazza Farnese a Palazzo della Cancelleria.
Jméno vypráví, co tu bylo předtím: až do 15. století zde nebylo náměstí, ale kvetoucí louka s několika zahrádkami. Málo spolehlivá tradice ho spojuje s Florou, ženou, kterou miloval Pompeius a která měla své divadlo hned vedle.
V roce 1456 nechal papež Kalixt III. oblast vydláždit, protože ležela na cestě do Vatikánu. Projížděli tudy vyslanci a kardinálové, vznikly kolem hostince a dílny a dvakrát týdně se tu konal trh s koňmi.
Na náměstí se ale vykonávaly i rozsudky smrti. Dne 17. února 1600 tu byl upálen zaživa Giordano Bruno, obviněný z kacířství. Téměř o tři století později mu republikánští studenti věnovali sochu na místě hranice, s podporou Victora Huga a Ibsena a proti otevřenému odporu církve: byla odhalena v roce 1889.
Trh se tu koná od roku 1869, kdy byl přenesen z piazza Navona: dřevěné stánky a velké slunečníky chránící zboží, v lidové atmosféře, která na fotografiích z 19. století vypadá skoro stejně. Film „Campo de' fiori” z roku 1943 s Annou Magnaniovou a Aldem Fabrizim se odehrává právě mezi těmito stánky.
Uprostřed se zdvihá pomník Giordana Bruna od Ettora Ferrariho: filozof a dominikánský mnich z bronzu, přesně na místě, kde byl upálen. Vedle je kašna Terrina, kopie té, která kdysi stála uprostřed náměstí.
Dnešní podobu získalo náměstí až po roce 1858, kdy byly zbourány domy na severní straně. Na rohu s via dei Cappellari přežívá Locanda del Gallo, která patřila Vannozze Cattanei; pár kroků odtud se otevírají piazza Farnese a Palazzo della Cancelleria.
Jméno vypráví, co tu bylo předtím: až do 15. století zde nebylo náměstí, ale kvetoucí louka s několika zahrádkami. Málo spolehlivá tradice ho spojuje s Florou, ženou, kterou miloval Pompeius a která měla své divadlo hned vedle.
V roce 1456 nechal papež Kalixt III. oblast vydláždit, protože ležela na cestě do Vatikánu. Projížděli tudy vyslanci a kardinálové, vznikly kolem hostince a dílny a dvakrát týdně se tu konal trh s koňmi.
Na náměstí se ale vykonávaly i rozsudky smrti. Dne 17. února 1600 tu byl upálen zaživa Giordano Bruno, obviněný z kacířství. Téměř o tři století později mu republikánští studenti věnovali sochu na místě hranice, s podporou Victora Huga a Ibsena a proti otevřenému odporu církve: byla odhalena v roce 1889.